HC Vítkovice Steel
HC Vítkovice - čtyřikrát bronz, sedmkrát stříbro, dvakrát zlato
Zní to neuvěřitelně, ale hokejový klub ve Vítkovicích pod hlavičkou SSK a později ŠSK se zrodil poté, co sesbíral z četných ostravských klubů hráče a založil HC Vítkovice v roce 1928, tedy po dvaceti letech od vzniku celostátního hokejového svazu. V Ostravě - městě a jeho okolí se hrál hokej na desítkách přírodních kluzišť a k největším klubům patřily SK Moravská Ostrava, SK Slovan, Ostravská Slavia, Čechie VII Hulváky atd.
U zrodu vítkovického klubu stál především ostravský cukrář a zmrzlinář Vilém Rokyta, který je v historických zápisech zapsán od roku 1928 až do roku 1948 jako majitel klubu ( v prvním desetiletí ) a později vedoucí i trenér, manažer i kouč. Vítkovice byly účastníkem I. ročníku celostátní ligy ČSR a mají při této příležitosti další prvenství - vůbec první zápas o ligové body se hrál na kluzišti ( přírodním ) vedle dnešního parku Jožky Jabůrkové na Pavilonu, kde sídlí dodnes oddíl národní házené SSK Vítkovice. Dne 3. ledna 1937 se zde uskutečnil zápas SSK Vítkovice - AC Sparta Praha 1:1, první historický ligový gól vstřelil Vilém Kubečka z Vítkovic.
Lední hokej se ve Vítkovicích udržel i v těžkých dobách protektorátu a nechyběl v celostátní první lize. Ovšem skutečného rozmachu se dočkal po osvobození otevřením zimního stadionu v Ostravě roku 1947. Byl pátým v řadě v ČSR a v roce 1955 byl jako první zastřešen - hokejová hala se stala střediskem nejen sportovního, ale i kulturně - společenského života širokého Ostravska.
Dalším mužem na svém místě byl ve vítkovickém hokeji ( ale i v kopané - přivedl do Vítkovic Pepi Bicana ) stavitel Antonín Beránek, skvělý sportovní funkcionář, který má svůj obrovský podíl na výstavbě sportovního stadionu ve Vítkovicích a také na tom, že hokej Vítkovic získal v roce 1952 poprvé titul mistra ČSR. Kolem kapitána mužstva Ladislava Staňka a hrajícího trenéra prof. Vladimíra Bouzka se sešla parta vynikajících hokejistů, kteří dokázali uhrát třikrát druhé místo a v roce 1952 vystoupil na vrchol.
Ani Vítkovice, které se staly od padesátých let významnou baštou čs. hokeje se neubránily zákonité sinusoidě a po vrcholných úspěších, při nichž se rádo zapomíná na budoucnost , přišla léta hubená. V roce 1960 Vítkovice opustily I. ligu, aby se do ní za rok opět vrátily. To bylo jen upozornění, po němž přišla vleklá krize.
V roce 1961 z tehdy druholigových Vítkovic hráli na MS ve Švýcarsku hned tři muži - brankář Josef Mikoláš, obránce Jan Kasper a útočník Miroslav Vlach. Nominace druholigových hráčů snad nemá obdobu - ani u nás , ani ve světě. Leč, byla to volba správná, všichni tři patřili na MS, odkud ČSR přivezla stříbro za 2. místo na světě a zlato s titulem mistrů Evropy k nejlepším hráčům.
Až 70. léta přinesla zase stabilitu do vítkovického klubu. Přinesl ji značnou měrou trenér Ladislav Štempok, i když postupoval s mužstvem do I. ligy v roce 1973 trenér Vlach.
V mužstvu Vítkovic dozrála celá plejáda vynikajících hokejistů - Fryčer, Svozil, Černík, Lyčka, Kacíř, Vlk atd. Trenérem byl Jaromír Fryčer, ale před sezónou 1980/81 převzala tým nová dvojice Jan Soukup - Karel Metelka a přivedla Vítkovice ke druhému titulu mistrů republiky! Tehdy se hrálo bez remíz, prodlužovalo se a střílely penalty - Vítkovice díky svému brankáři Šindlerovi získaly titul. Ještě další dvě sezóny hrál vítkovický hokej na špici, ale už v roce 1984 se jenom zachraňoval a rok na to sestoupil. Ovšem od roku 1988 už hraje v extralize až dosud nepřetržitě.
Přišel další vrchol - s trenérem Vladimírem Vůjtkem finále play off proti Spartě v roce 1993, neúspěšně stejně jako v sezóně 1996/97 proti Vsetínu. Na konci skvělé sezóny s olympijským zlatem z Nagana 1998 Vítkovice získávají bronz v bitvě se Spartou Praha.
Jako zlatá nitka se proplétá vítkovickou historií několik jmen, která už byla výše uvedená. Ta slavnější však teprve přicházejí - především je to František Černík, který získal titul mistra světa v roce 1976 a stříbrné medaile na ZOH 1984, kdy se s prezentací loučil v 31 letech jako kapitán národního mužstva. Stal se záhy generálním manažerem HC Vítkovice, posléze i místopředsedou ČSLH a šéfem české reprezentace.
Vítkovice se dokázali po neúspěšné sezóně 1999/2000, kdy se museli zachraňovat až v baráží proti HC Dukla Jihlava. Před novou sezónou přišel na trenérskou lavičku triumvirát Hadamczik - Konečný - Trličík a mužstvo po dobrých výkonech se dostalo až do semifinále. Možná nebýt četných zraní mohla táto poslední sezóna dopadnout lépe. Ale i přesto je třetí místo velkým úspěchem. I v dalším ročníku 2001/2002 dokázala úspěch z předcházejicí sezóny nejen vyrovanat, ale polepšit si o jednu příčku a to když ve finálovém souboji podlehla pražské Spartě 1 : 3 na zápasy
Bylo víc než jisté, že po sezóně dojde k celé řadě změn v hráčském kádru, ale i na trenérském postu, což oslavovaný trenér Alois Hadamczik už před ukončením sezóny veřejně prohlašoval. Rozhodl se smlouvu dále neprodloužit, odchod ohlásili i oba asistenti Kamil Konečný (odešel do Havířova) i Mojmír Trličík (se vrátil k mládeži Vítkovic). Hlavní trenér Alois Hadamczik se rozhodl pro důsledné vyřešení trenérské otázky ve svém fotbalovém klubu FC Baník Ostrava a lze vcelku pochopit, že řídit dva největší kluby v Ostravě je nad síly jedné osoby.
Rozhodně mu patří dík za stříbro, s nímž se ve Vítkovicích loučil, ovšem stejný díl zásluh na dosaženém výsledku má i generální manager František Černík, který seděl dokonce na třech židlích - v zastupitelstvu města Ostravy, v roli místopředsedy Českého svazu ledního hokeje a ještě řídil vítkovický hokej. Sezóna znovu potvrdila, že když klíčoví funkcionáři a realizační tým táhnou za jeden provaz, výsledky se určitě dostaví!
